Procházka růžovým sadem 2006 aneb Na vlastní kůži...

2. února 2009 v 22:23 |  2. ročník
Tento článek byl napsán původně pro časopis Celer (občasník 41. PH Zábřeh):

Tak letos jsme se znovu my, největší nadšenci, sešli v pátek 7. dubna na chatě v Kadeříně, abysme podstoupili jakousi strašnou procházku. Byli jsme ale naštěstí připraveni na všechno. Povím vám, jak jsem to prožívala já, z družstva s Jakubem, Alčou a Miou. Tak začnu od začátku.

V sobotu ve tři ráno nás vzbudili, že jako začínáme. Dostali jsme jakýsi osmisměrky, o kterých nám po vyluštění došlo, že jsou naprosto nepodstatné, a tak jsme se vydali na první bod do Javoříčka. Tam jsme z nalezeného papírku usoudili, že slovo do otázky, kterou máme složit a posléze na ni odpovědět, je LEŽEL. Na cestě k dalšímu bodu nás napadl Ezechiel, který v Bibli dlouho ležel na jednom boku. Další stanoviště nám ale naši domněnku nepotvrdilo, protože slovo, které jsme se dozvěděli, znělo OD. Po rozhodování jsme se vydali do vesnice a pak po jakési pofidérní cestě, kde jsme asi 8krát přeskakovali potok. Když jsme ještě plni sil vyšplhali šílenej kopec a došli k cestě u jakýchsi chatek, zjistili jsme, že přesně nevíme, kde jsme. Ale nakonec se nám podařilo dostat do vesnice, najít se a ujasnit si, že je kousek dál bod, kam jsme měli namířeno. Po zjištění slova JAK jsme to střihli prudkým svahem dolů a ne o moc lepším stoupákem navrch. Na Hradisku (tom kopci) jsme hledali asi čtvrt hodiny a povzbuzovali se, že to by nám fakt neudělali, aby sem tu sklínku nedali. Nakonec vše dobře dopadlo, když jsme zjistili, že tam je ještě jeden vrcholovej šutr a že další slovo zní JIH. Po delší jednotvárné cestě jsme v Martinkově na značce klesání 12% našli šifru, kterou jsme až do konce nevyluštili. Podobně se nám "zadařilo" na dalším bodu, někde u mostu. Pak následovalo stoupání, kde jsem už přestávala doufat, že někdy uvidím vrchol. Ale viděla jsem ho. Ovšem zpráva, že jsme sem šli zbytečně, a že tenhle bod byl jen tak, jak tam bylo napsáno, mě už tolik nepotěšila. Nicméně jsme se vydali do vesnice jakýmsi nepříjemným klesákem a tam našli kvíz, ve kterém jsme vyluštili slovo JMENUJE. Po rozhodování nás nohy vedly na bod č.10, i když ta šílená Stolová hora mi dala dost zabrat. Naštěstí jsme si na vrcholu sedli a lehli (mezi mravence a pavouky) a luštili 6 nalezených osmisměrek. Tajenka nám nedávala smysl, tři slova - ŠLA, JHA a Z. Moc nás to už ale nezajímalo, protože nám došlo, že to do limitu nestíháme, a tak po sejití dolů naše cesta vedla k chatě. Pak nás naštval most u Vranové Lhoty, který tam nebyl, proto jsme se ani na zříceninu, kde měl být poslední bod, nekoukli. Když ostatní nesouhlasili s mým návrhem zabalit to na hřbitově, okolo kterýho jsme prošli, nezbývalo nám, než se vydat do Kadeřína. I když už jsem myslela, že neujdu ani krok, došla jsem posledních 10 km. Z těch si ale moc nepamatuju, takže se o nich ani moc nedozvíte, protože už jsem nevnímala. Konečné zklamání z naší špatné domněnky o Ezechielovi ale přehlušily zprávy, že jsme došli jako druzí a to deset minut před koncem limitu, že máme hodně stanovišť a že si můžem dát teplý guláš. Největší radostí ale bylo zjištění, že ostatní taky neznají odpověď, což rozhodlo o naší výhře (mimochodem ceny: skvělý kapesní nožíky), ze které jsme měli samozřejmě radost. Teď jen přemýšlím, jestli mi těch 50 km stálo za to… Ale jo, skvělej zážitek.

PS: První slovo LEŽEL, na kterém jsme postavili celou naši odpověď, jsme špatně vyluštili. Mělo to být slovo SE.

PPS: Otázka zněla: Jak se jmenuje hora na jih od kopce Šlajha?
Danka Pohanková (41. PH Zábřeh)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.